Základní škola Svitavy, Riegrova 4

Program jsme měli pestrý. První den nás po dlouhé cestě čekala Osvětim, kde nás česky mluvící průvodce seznámil s hrůzami koncentračního tábora. Náročnou a depresivní prohlídku jsme všichni víceméně zvládli. Deváťáci alespoň oprášili své znalosti z dějepisu a osmáci odhalili, s jakým učivem se setkají v příštím školním roce. Poté jsme přejeli do města Wieliczka, kde jsme měli domluvené ubytování a na druhý den prohlídku solného dolu. Po večeři jsme šli na obhlídku města, přičemž jsme nemohli vynechat obchodní řetězec Biedronka, kde jsme doplnili nezbytné zásoby pochutin na večer a na druhý den.

Solný důl Wieliczka má mnohasetletou historii a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.  V rámci prohlídky jsme nachodili několik kilometrů a to mnoho desítek metrů pod zemí. Kdybychom neměli průvodkyni, asi bychom v labyrintu chodeb zabloudili. Místo má neuvěřitelnou atmosféru, kterou ale kazí množství turistů. Největším zážitkem byla možnost olizovat stěny a loupat tzv. "květáčky" (vysráženou sůl na stěnách). Mnoho našich žáků s nadšením této možnosti využilo a přesvědčilo se, že se jedná skutečně o sůl. Sály nás ohromovaly svou velikostí, nejvíce pak kaple sv. Kingy, která slouží k bohoslužbám. Obdivovali jsme i množství solných soch a instalace ze života horníků. Zpět na povrch nás vyvezl výtah. Zbývalo nakoupit suvenýry a vyrazit na poslední místo určení - do Krakova.

Cestou do Krakova už na některé žáky padala únava (to mají z toho, že ponocují). Paní průvodkyně z cestovky nás protáhla po nejznámějších památkách a v krátkosti nás seznámila s jejich historií a se zajímavostmi města. Na hlavním náměstí jsme zaveleli rozchod a všichni se rozprchli do oblíbených fastfoodů na oběd, polské speciality nás nezlákaly. Ještě poslední suvenýry a cesta k autobusu. Nachodili jsme toho poměrně dost, tudíž jsme se již těšili na cestu domů...