Základní škola Svitavy, Riegrova 4

A co zjistili? Například to, že když žížala leze po suchém papíře, šustí. Čím to ale je? Na každém tělním článku má žížala pár malých štětinek, které jí pomáhají v pohybu a právě ony způsobují zmíněné šustění při pohybu po papíře.

Sedmáci dále zkoumali, jak reaguje žížala na světlo. Z tmavého papíru vyrobili "domeček". Žížalu položili na rozhraní domečku, představujícím tmu, a bílého papíru. Žížala se po chvíli začala pohybovat směrem do tmy, neboť životním prostředím žížaly je půda.

Dalšími úkoly bylo zjistit, jak žížala reaguje na mechanické a chemické podráždění. K mechanickému podráždění žáci použili ořezanou tužku. Tou se dotkli postupně předního a zadního konce těla. Pro chemické podráždění potřebovali vatu, ocet, špejli. papíru. K přednímu konci těla přiblížili špejli s vatou namočenou v octě a pozorovali reakci žížaly. A co vypozorovali? Tělo žížaly se při mechanickém nebo chemickém podráždění zkroutí.